Urcite me nadseni muselo byt napadne i kolem mne, kdyz jsem se odmitl opit na Australske zamestnanecke tradici – podnikove oslave vanoc. Na misto toho, nedockave nahazel me veskere vlastnicvi do auta a vyrazil par set kilometru do startovniho mestecka Dunsborough. Rano jsem pak prekvapene ziral na rostouci batoh hromadici se vylozene nutnymi vecmi. Skutecne dilema je vyhodit nekterou z nepostradatelnych veci. Voda a jidlo to byt nemuze – prohral to tedy stan. Namisto stanu jsem sebral pouze obal na swag (jakasi Australska obdoba nepromokave karimatky) to proti desti. A vyrazil jsem smer Mys Naturaliste.
Neni nad prvni metry pochoduz mestecka k samotnemu oficialnimu pocatku cesty. Jde se nadherne, clovek je na pocatku cesty, dobe naladen (a najezen). Po dvou hodinach se mi stalo to co uz tolikrat v Australii, ac clovek cte meritko na mape, najednou zjisti, ze realita bude nejmene dvojnasobna. Zhruba kolem poledne jsem udelal kolecko kolem majaku mysu Naturaliste (tedy toho severniho mysu) a po snad hodinovem spanku vycerpanim vyrazil dolu na Jih.
Pochod z mysu na mys "Cape to cape walk " je v podstate znacena a udrzovana turisticka steska mezi dvemy mysy na jihu Zapadni Australie – Mys Naturaliste na severu pobliz mestecka Dunsborough a Mysu Leeuwin pobliz mestecka Augusta na jihu. Na obou mysech stoji nadherne majaky, jde tak o skutecne hmatatelne cile cesty, ktere je navic mozno z dalky dobre videt. O stesku se stara spolek dobrovolniku a za podpory vladni organizace (neco jako statni lesy) ktera se stara o sluzby jako udrzbu kempu. Akoliv je pochod popularni a vseobecne znamy, jen malo lidi ho slo cely. Vetsinou si vandrovnici rozdeli pochod na nekolik dennich prochazek , neni tak treba tahat stan a jidlo. To je vsak vzhledem k odlehlosti Australske reality a osidleni uzemi narocne na organizaci, kdy je treba zajistit dopravu.
Ackoliv se v ten samy den registrovalo nekolik lidi k tomutez pochodu do knihy na pocatku trasy, vecer jsem v kempu nenasel nikoho. Po dukladem studiu piscite pudy jsem se rozhodl vzit za vdek drevenym piknikovym stolum, ktere mely potrebnou delku a sirku na prespani. Nemyslim, ze Australsti jedovati hadi maji nejaky extremni zajem mi vlezt do spacaku, totez si myslim o pavoucich, nicmene znam mravence a narozdil od komaru na ne neplati opravdu nic, nez stan nebo pulnocni vyskok ze spacaku.
Spani na stole se mimoradne osvedcilo, totez se neda rict o nafukovaci matraci z Ciny. V curcich potu druheho dne, jsem se rozhodl k dalsimu raznemu ostihleni batohu a vzdal se matrace a poloviny obleceni. Druhy den kolem poledne jsem se s pocitem, ze jen poradne jidlo me postavi na nohy objevil v "lokalite" Yallingup. Jedna z exklusivnich osad u krasne plaze, mne prekvapila svou skutecne minimalni pohostinosti ve forme jidla a tak namisto poradneho obeda jsem dal z vdek skutecne skvelemu pressu s pojizdne kavarny v dodavce. 
Samotny pochod probihal pesinkou na brehu a nekolikrat byly nadherne useky chuzi piskem dlouhych plazi. Romanticka chuze pribojem naboso jiz po par stovkach metru dala znat vaze batohu a ostrosti pisku odiraciho chodidla. Druha noc na skvelem miste jen kousek od plaze bez lidskych stop se zapadem slunce mne dobila energii na pokracovani a zaroven jsem si zacal zvykat spat na dreve bez madrace. Pocatkem tretiho dne mi zaclo byt jasne , ze poledne je pro siestu, ne pochod. Pobrezi je tvoreno prehistorickymi koraly v dobach kdy more dosahovalo daleko vnitrozeni a tak lze na nem najit mnoho previsu a jeskyni, zcela vhodnych pro stin v polednim zaru.
Cela trasa pochodu prochazi jen asi tremi ctyrmi obydlenimi lokalitami, ktere jsou spise rekreacnimi misty jen s zakladnimi moznostmi nakupu a sluzeb. Ty byly v dobe vanoc jeste dale omezeny casove. Ackoliv je okoli vnitrozemni oblasti kolem mestecka Margaret River je znamou a obydlenou vinarskou oblasti, cele pobrezi mezi mysy se zachovano ve sve puvodni podobe. Useky chuze plazi se tak stridaji se steskou na utesu jen obcas prekonavajici uzasne prirodni utvary. I kdyz jsem si k pochodu vybral vanoce, je spodivem , ze jsem az na dve cestne vyjimky nepotkal jine tulaky.
Jizni polovina pochodu je jeste mene civilizovana, jen s malou dostupnosti pitne vody a vice nez tricetikilometrovymi useky mezi kempy. Nutno dodat, kladnou stranku v podobe nedostupnosti plazi terennim autum a lidem vubec. Zaverecnym dnum pak patrilo pobrezi skalnate, nekdy az dramaticky koncici v mori, jindy zajimave kamenne utvary s dirami jako emental, kterymi pri prudsim prilivu tryska voda kolmo nahoru. Nasledovala rovnez cast zelene, ktera shorela pred par lety v Australii tak castych lesnich pozarech. Bylo uzasne videt silu prirody prystici skrze ohorele vetve, popel a pisek, jak se zenou za sluncem nove rostliny plne sily.
Poslednich dvacet kilometru byl jiz videt majak mysu Leuwin – cili me cesty. Voda v teto nejjiznejsi casti Indickeho oceanu je kristalove pruzracna a jde v ni cit chlad Antarktidy, coz je v lete prijemne osvezeni. V celem jiznim pobreji je mozno sledovat v zime velryby pred svym letnim odplutim k teplym vodam Antarktidy. Cape Leuwin jsem dosahl sesteho dne, po peti nocich a 150km.
Pokud se na tento pochod nebo jeho cast chystate, dopurucuji zakoupit pruvodce ktery obsahuje detailni mapy s doslova zivotne dulezitymi informacemi. Obe cilova mesta jsou denne propojena autobusy ulehcujici navrat. Obzvlaste krasne je mestecko Augusta se svou poklidnou rybarskou malebnosti. Vrele doporucuji.
Pokud mate zajem, prohlidnete si me fotografie.
Vice informaci o pochodu je mozne nalest zde