Clanek se pak zaobira jinyma vecma, ale jen ten jednoduchy fakt
,ze pouhe dve hodiny prace denne staci k uspokojeni zakladnich potreb
tvora k preziti, mne fascinuje a vyvolava cely vodopad otazek. Co delal
clovek predzemedelsky a predtelevizni s tou spoustou hodin? Musely to
byt aktivity, o nichz uz dnes nevime zhola nic, jako by asi on
nerozumel kzdodennimu vysedavani pred televizi. Ale hlavni otazka visi
ve vzduchu "jak je mozne ze jsme se s nasim "pokrokem " propracovali s
prosperitou tak daleko, ze pracujeme nejmene trikrat tolik (vcetne
vikendu) a zbyde nam mene casu na ty ostatni cinnosti? Inu "Nejvíc času
promarníme tím, že usilujeme získat čas"
Pochoditelne jsme
zvysili spotrebu, z vyse uvedeneho duvodu. Ale na druhe strane je si
treba priznat, ze to nejhorsi v tomto smeru mame za sebou. Totiz
poslednich sto let se vracime ke korenum at´ uz je to odmitanim 40-ti
hodinoveho tydne ve Francii nebo jen porovnanim s pracovni dobou v dobe
prumyslove revoluce kdy se pracovalo az 16 hodin denne, vcetne deti.
Pripada mi ,ze si tvorstvo musi projit vsemi temi extremy skutecne
dukladne a hlavne pomalu, a tudiz nadeje na prudke zmeny jest mizivou.
A opravdu, muj cas straveny psanim toho clanku a Vas cas straveny jeho
ctenim jest mi tomu jen dukazem.